Kroj !!!, jídlo na celý den, malovaný památeční kámen, nějakou nepotřebnou drobnost na výměnu nebo sirku
Richmond, Seba, Matýsek, Pavík, Elišák, Klára
I letos jsme jeli na Ivančenu v sobotu na skauty. Když jsme jeli do Frýdlantu, tak nám připadlo, že jezdí už míň a míň oddílů. Jelikož s námi jeli i malí členové, tak aby se jim chtělo jít na Lysou horu, tak jsme jim řekli, že tam je McDonald – tato myšlenka se totiž dobře šířila po vlaku. Ale taky nás neminuli otázky typu: „kdy už tam budeme?“, „jak daleko to ještě je?“, prostě typické otázky dětí. Když jsme došli na tu „odpočívací louku“, tak nám tu taky připadlo, že tu je celkem málo skautů. Tady se všichni posilnili a pak se šlo dál. Tady jsme prochodili pár stánků, chvíli jsme byli u té mohyly, kde si někteří i po letech našli své kameny. Když jsme šli dál na Lysou horu, tak byl pořád silnější vítr. Kolem poledne jsme konečně došli na vrchol. Tady si někteří dali teplé jídlo a pak jsme vyšli směrem na Ostravici. Od Ivančeny nás taky ale doprovázela mlha skoro až do Ostravice. Po cestě dolů se pořád Seba a Matějem váleli po zemi, ale i Kláře se povedlo spadnout. Rozhodli jsme se navštívili i tatranku, kterou asi trochu dávali do pořádku. Na nádraží jsme došli asi 10 minut před odjezdem vlaku, tak jsme tu cestu měli i dobře naplánovanou. Cestou do Valašského Meziříčí všichni usnuli, jen Elišák s Pavíkem se drželi a neusnuli. Ve Valmenu jsme navštívili opět kaufland. A v Rožnově jsme se už rozloučili a šli domů.
Když se Elišák jednoho člena zeptala, jak se jmenuje hora, na které jsme byli, tak se dozvěděla, že to je „Kopřivnice“.