Registrovat se

Nadcházející akce:

K prameni Odry

Zpět

Informace:

  • K prameni Odry
  • 09-10.06.2012
  • V sobotu v 06 20 hod Vlak
  • Do 18 00 hod Vlak
  • dobré boty, jídlo na 2 dny, oblečení do deště, 200 kč; stany si vezmete na oddílovce
  • Aňa, Dave, Jackobe, Pavík, Pedro, Richmond, Wenca
  • Den 1.
    Vlakem jsme dojeli do Drahotuš, odkud jsme šli do Podhoří, kde jsme si dali první větší přestávku dne v místním amfiteátru. Od tohoto místa, jsme šli už za deště. Šli jsme okolo několika zajímavých staveb. Při pohledu na žlutý rodinný domek, žlutou garáž, žlutý plot a další žluté předměty na pozemku někdo prohodil: "Tady už chybí jenom žlutý pes". A opravdu tam byl. I kvůli deštivému počasí jsme si cestu zkracovali místními cestičkami. Brodili jsme se trávou, kopřivami a místním potůčkem. Cestou jsme potkali velké množství turistů mířících z vojenského areálu. Když jsme za prudkého deště potkávali stále více běžících turistů, byli jsme znepokojeni. Představa, že půjdeme ještě dlouho do kopce v prudkém dešti nás dost demoralizovala. Záchranou byla zástavba dva kilometry před Slavkovem, kterou jsme si otevřeli, chvíli si v ní odpočinuli a částečně oschnuli. Aňa, Pavík a David šli na průzkum okolí a spekulovali o bunkrech v okolí, ve kterých by se dalo spát. Cesta do Slavkova, byť tam byla asfaltová cesta, vypadala jako průchod džunglí, ze které, když jsme vyšli, jsme viděli několik panelových domů, JZD a teplárny. Vypadalo to jako malé ghetto, tak jsme se raději moc nezdržovali. Po objevení tankového zákopu prohlásil Pavík, že nemáme šlapat na drátky trčící ze země, jelikož by to mohla být nášlapná mina. Od tohoto místa Davida popadla "Zombie mánie", který viděl zombie prakticky všude, kde se podíval (pustilo ho to až při návratu do Rožnova). V údolí jsme našli nádrž, u které se nacházela prázdná chatka s posezením. Jelikož bylo pravé poledne, poobědvali jsme zde. S příchodem oběda přišlo i poměrně pěkné počasí, které bylo hlavně bez deště. Při průchodu Kozlova jsme si všimli hospody, kde jsme poprosili hostinského o dočasnou úschovu batohů, abychom mohli jít k prameni Odry už nalehko. Bylo to už jen 2,5 km. Když se šlo nalehko, všichni ožili, krok se stal svižnějším, nálada veselejší a David nás bavil svojí PET lahví, kterou měl jako kombinovanou zbraň a "střílel" po okolí. Po příchodu k prameni se dostavilo zklamání a to hlavně pro Davida, který si chtěl nabrat vodu do láhve. Nebylo však kde, jelikož tu nebyl pořádný pramen a voda byla špinavá. Při odchodu se ozvala silná rána. Wenca trefil hlavou konstrukci odpočívadla, až se celé zatřáslo. V hospodě, kde jsme si odložili batohy, jsme si dali pauzu a občerstvili jsme se. Sic kuchyně nebyla nic moc, tak při pohledu na makrely, které byly pokládány na gril, jsme zjistili, že musíme rychle zmizet. Richmondovi se rozzářily oči, ukápla slina a bylo jasné že jej musíme ochránit před stavem přecpání se rybami.
    Naše další kroky směřovaly na tábořiště skautů kousek od Velkého Újezdu. Pavík a David, kteří nás vedli tento den podle mapy a instrukcí Richmonda, nás protáhli zdejšími křovími a bažinami. Když jsme nalezli tábořiště, rychle jsem postavili stany, jelikož se blížila přeháňka. Všichni členové v rámci tréninku měli za úkol, každý zvlášť , rozdělat oheň na vlastním ohništi, tak aby se na něm dalo vařit. Poté museli oheň nechat vychladnout, zahasit a uklidit tak, aby nebylo poznat, že tam nějaké ohniště bylo. Tímto úkolem se odhalily velký nedostatek v připravenosti členů, kteří si, až na Pavíka, zapomněli KPZtku, sirky a březovou kůru. Úkol všichni splnili. Pedro s Richmondem jim ještě prozradili co dělají špatně a čemu by se měli vyhnout aby se jim oheň rozdělával lépe. Poté následovalo opékání u společného ohně a přesun do stanů. Do deseti hodin jsme si ještě povídali ve stanech a pak již zavládl klid.

    Den 2.
    Probudili jsme se do slunného rána. V klidu jsme posnídali a sbalili si stany. Wenca a Jackobe byli zvoleni jako vedoucí dne a měli nás dovést až do Lipníku nad Bečvou. Až po Staměřice jsme se brodili trávou . V místním motorestu jsme přečkali přeháňku a sledovali pořad Koření v televizi. Cestu do Lipníku jsme si upravovali, jelikož turistka vedla oklikou a stará turistická trasa byla zrušena. Cestu jsme si krátili házením míčku a zpěvem doprovázeným Pedrovým hraním na harmoniku. Po příchodu na nádraží jsme zjistili, že máme ještě hodinu čas, tak jsme pojedli a házeli si s tenisákem. Když Richmond zatrhl házení uvnitř čekárny, šli jsme ven. Po chvíli začalo pršet a rozhodli jsme se, že se raději schováme. Wenca se při posledním hodu trefil do otevřeného sklepního okna, kde se nedalo dostat, tak jsme tenisáku dali sbohem. Vlakem jsme se bavili zejména díky Davidovi, který vymýšlel ptákoviny a udivoval všechny svou neskutečnou představivostí.

Fotky z akce