Snad poprvé v celé řadě našich táborů nám prší na stavění tábora a proto část členů musí spát ve stanech typu kopule. Stany Týpí se staví v dešti dost obtížně. Při jedné hře inspirované lovem zvěře Anna vrhne svůj oštěp tak mistrně že zasáhne svého spoluhráče Honzu do nohy a doslova ho uloví. Svůj skautský slib složili-Klára, Venca, Anna, Lenka a Honza.
Bez nováčků tedy s původním osazením oddílu-Pedro, Klára, Kačka, Anna, Lenka, Ondra, Little, Kuba, Mimoň atd. Začínáme v Děčíně a přecházíme celý hřeben Krušných hor a jeho rozsáhlé území. Zavítali jsme také do Německa, kde jsme si doslova užívali volný den bez batohů ,sjeli jsme si bobovou dráhu, navštívili místní plavecké lázně a rozhlednu. V druhé části tábora nás zastihla větrná vichřice při které se nám roztrhl jeden ze stanů a také v závěru při sjíždění řeky si Lenka neplánovaně zaplavala mimo raft. Po vodě jsme překonali 60 km úsek řeky Ohře. Tento tábor je jubilejní a to dvacátý v pořadí.
Opět táboříme v Rajnochovicích a i když tábor začal pozitivně pokrytím naši táborové kuchyně a jídelny,kterou nám kompletně zaplatil a na míru udělal Táta od našeho člena Eliáše, tak průběh už tak pozitivní nebyl. Téměř všichni členové nebyli příliš pohotoví v práci a při hrách ale i to bylo dané tím, že většina členů jsou poprvé na táboře a zkušenosti prostě chybí. O nejvíce děsivých událostí se ovšem postarala také nová členka oddílu, která pro své nepochopitelné jednání byla doslova noční můrou pro vedení a všechny ostatní účastníky tábora. Přišli nás také navštívit bývalí členové Mycák ,Honza a Fiky.
Tento tábor jsme chtěli pojmout trochu originálnějším způsobem a tak jsme si řekli, že v ČR známe už spoustu míst, tak proč nejít na Slovensko do Vysokých Tater, Nízkých Tater, Velkou Fatru a Choč. A to vše najednou během tří týdnů, kdy se ušlo cca 320km. Tábor provázelo mnoho zajímavých událostí, jako bylo podivné bloudění našich členů, nepřízně počasí, zakončené nočním řevem medvěda.
Účastnili se: Richmond, Pedro, Česo, Buky, Honza, Sasan, Magy, a jako host byla s námi ve Vysokých Tatrách Jarka Nemčeková z Brna.
Opět táboříme v Rajnochovicích. Poprvé je s námi Magda, Honza, Simona. Tento tábor není ničím zvláštní. Vede jej Ríša a Bob. Vyrobili jsme novou kozu na dřevo a pokřtili jsme ji na kozu Rózu. Také Česo a Pedro udělali nový přístupový mostek. Opět nám „ujel“ pravý břeh do naší tůně a tak jsme to museli definitivně vyřešit. Vzniklo z toho veliké molo nad vodou. Stálo nás to všechny mnoho úsilí a hlavně hřebíků. Jelikož je letos sucho, tak se nám jen tak tak podařilo naplnit hráz, kde dokonce přicházeli i cizí táborníci na malou koupel. Také nás navštívil Pirát a Vlky.
Tento tábor patří opravdu k těm pohodovým. Počasí bylo perfektní a trasa kolem Vltavy nebyla nijak náročná. Také denní délka ušlých kilometrů nepřesáhla číslo 15 (výjimečně 20), prostě pohoda. Téměř každý den se koupeme. V Českém Krumlově si půjčujeme rafty, na kterých pak sjíždíme Vltavu do Zlaté Koruny. Poprvé s námi jede Eliška, která má ale vymknutý kotník, což se jí stalo těsně před odjezdem, ale přesto s námi jela. Účastnili se Ríša, Pedro, Buky, Krtek, Kača, Eliška, Hrnek a Vlky přijíždí až na třetí týden. Kačka slaví desáté narozeniny a tak jsme ji koupili dort. Opět procházíme některá místa, které jsme navštívili už na táboře Na lodích. Končíme na chalupě od Bimových rodičů v Mladé Vožici.
Prožili jsme 23 krásných dní táborového života pod vedením známé trojky Ríša, Bim a Bob. Také Pirát se začíná zajímat o připravování programu. Poprvé členové oddílu dostávají oddílová trička modré barvy s vyšitým emblémem našeho oddílu. Je to již druhá sada, jelikož ta první nebyla tak kvalitní a tak je musela nahradit trička nová. Již dlouho jsme chtěli vytvořit lanovku, ale nikdy se to nepovedlo v takovém rozsahu jako teď. Natáhli jsme 100 metrů lana z lesa za močálem vedoucí až za naši kuchyni. Na táboře Luky, Pedro, Martin, Viktor, Kačka splnili slib.Snad na každé cestě do obchodu vidíme černé čápy. Je to zvláštní, protože zde nikdy nelétali. Proto tábor černého čápa.
Trasa našeho tábora byla v národním parku České Švýcarsko, Ještěd a také Český ráj - Hruboskalsko. Účastnilo se 10 chlapců, 2 holky a v polovině tábora přijíždí i Bim. Při přechodu Ještědského hřbetu jsme se rozdělili abychom šli pomaleji s Lukym. Bohužel jsme pak špatně přečetli vzkaz na cestě, došlo k několika chybným událostem a neshodám Bima, Ríši a Vlkyho. Naštěstí jsme se z toho hodně poučili. Potkáváme také Topoliense, který projížděl místem našeho přespání. Poslední 3 dny tábora zůstáváme na našem stálém tábořišti v Rajnochovicích.
Už při jeho stavění nám bylo jasné, že letos zde bude veselo. Probudily se k životu včely, vosy, klíšťata, muchničky, komáři, a bylo jich tolik, že jsme se s nimi potýkali celý tábor. Poprvé vymýšlíme (práci na státním), Vlky vyrobil denní rozvrhy, které se pak vlepovaly do kroniky. Bob s Bimem se ujali kuchyně a Bob navíc ještě nádherně vymaloval obrázky do kroniky. Paní Barotové věnujeme pamětní desku s motivem našeho tábora. Vyrobili jsme pece pro vypálení keramiky. Na táboře Fiky, Sančo, Hrňa, Janek, Kypy, Ondra, Cvrček složili Tři orlí pera.
Tento tábor pomohl připravit Bim, ale bohužel se jej nezúčastnil. Za to jeli členové nové generace, kteří byli buď mladšího věku a nebo úplní nováčci ( Česo, Fiky, Dáňa, Zbyňa, Sančo, Janek, Pirát a Hrňa jako jediná holka). S takto opravdu sehranou skupinou jsme vyrazili na dosti dlouhou trasu přesahující 200km v kopcovitém terénu Orlických hor a Jeseníku. Také denní úseky někdy přesahovaly 30km a šlo se i v noci, ale čím více přibývalo únavy a nečekaných nesnází, tím víc se všichni sbližovali. Tábor vedl Ríša. Posíláme Vlkymu pozdravy na vojnu. Škoda, že právě proto nemohl být s námi.
Vede jej opět Ríša a dlouhodobou hru připravil Vlky, ze kterého se stal první významný člen pracovního kruhu z mladší generace. Hra se jmenuje (Poklad kapitána Coopra). Při jednom z úseků byl přiveden na tábořiště dokonce kůň ale snad nejoblíbenější byl úsek věčného ohně, proto se také zapsal do série dalšího názvu tábora. Ani letos nás neopustily bouřky a krupobití. Při jedné bouřce došlo k rozvodnění potoka a bylo nutné vyprostit naplavené mohutné klády z naší hráze aby nedošlo k jejímu protržení. Poprvé stavíme TEE-PEE blíž k spodní části louky.
Za velké pomoci Bima se nám podařilo zajistit na první část tábora lodě na Lužnici. Někteří z nás byli na lodích poprvé a tak byla velká sranda. Po splutí poloviny Lužnice jsme se vypravili již s batohama po proudu dál až na soutok s Vltavou. Poté jsme navštívili Hlubokou, České Budějovice a Třeboň. Na konci tábora jsme navštívili Bimovy rodiče na jejich chalupě v Mladé Vožici a odtud jsme vyráželi na jednotlivé výpravy. Například na Blatník. Poprvé s námi jel Pirát, Karolína a Martin.
Je opět ze série táborů v Rajnochovicích. Počasí je slunečné až na několik opravdu krušných bouřek, při kterých zrovna plní úseky samoty do odborky Tří orlích per. Ríša dokonce uvažuje o zrušení těchto úseků ale nakonec Topol, Hanka, Junior svou samotu splnili i za takto těžkých a hodně nebezpečných podmínek. Proto jsme nazvali tento tábor podle této odborky. Do hráze nám ujel boční břeh s velkým pařezem, který jsme museli pracně vyprošťovat ven z naší hráze. Vytvořili jsme krátkou lanovku pro rodiče. Na tomto táboře nemůže chybět Bim, Bob, Ríša, Vlky, Hanka, Saša, Kudrnáč, Cvrček, Junior, Topol a další.
Snad poprvé nebereme na tábor kroje, ale místo toho máme černá oddílová trička a taky oddílovou vlajku a dokonce i družinové vlajky. Procházíme údolím divoké Orlice a protože máme mnoho času, jedeme ještě směrem na Náchod k Adršpašským skalám a Broumovským stěnám. Jde nás devatenáct členů oddílu včetně Bima, Ríši, Věry a mnoha členů z minulých let.
Tábor vede Ríša a Bim opět organizuje kuchyni. Od 7. dne tábora „leje“ jak z konve a prší tak celý zbytek tábora. Všechny okolní tábory se evakuují, jsou záplavy, ale my zůstáváme. Přes kuchyni nám teče potok, ale my jsme vydrželi. Vymýšlíme Song 97. Jsme téměř odříznutí od hlavní cesty, musíme to do obchodu obcházet daleko přes les, ale i tak se obchody nezásobují, tak jíme nepřetržitě tatranky. Všech 27 mostů v Rajnochovicích vzala voda a jen ten náš zůstal. Jen se podemlel a klesl o půl metru. Opět s námi táboří Bim, Bob, Topol, Verča, Ocásek, Žába, Junior, Láďa a další.
Tento tábor byl první putovní tábor v nové podobě. Téměř bez přepravy se přejde určitá trasa a spí se tam, kam zrovna ten daný den dojdeme. Neseme si vše na zádech a potraviny si dokupujeme průběžně. Nikdo z účastněných tedy neví co ho tedy ten den, či příští den čeká a neví to ani vedení oddílu. Spí se pod celtovými stany (jehlany).
Tábor vede Ríša a Bim opět organizuje kuchyni. Od 7. dne tábora „leje“ jak z konve a prší tak celý zbytek tábora. Všechny okolní tábory se evakuují, jsou záplavy, ale my zůstáváme. Přes kuchyni nám teče potok, ale my jsme vydrželi. Vymýšlíme Song 97. Jsme téměř odříznutí od hlavní cesty, musíme to do obchodu obcházet daleko přes les, ale i tak se obchody nezásobují, tak jíme nepřetržitě tatranky. Všech 27 mostů v Rajnochovicích vzala voda a jen ten náš zůstal. Jen se podemlel a klesl o půl metru. Opět s námi táboří Bim, Bob, Topol, Verča, Ocásek, Žába, Junior, Láďa a další.
Tentokrát stavíme tábor za pomoci skautů z Frýdlantu, kterým půjčujeme naše tábořiště i se vším vybavením a náš oddíl jede na tábořiště až po skončení jejich tábora. Vedení se ujímá poprvé Ríša za pomoci Boba Námořníka. Poprvé na táboře máme družinové vlajky tří družin. Pro některé členy je to první tábor (Vlky, Topol, Junior, Miski). Složili jsme baladu letního tábora a přijeli nás navštívit starší členové Sylva a Lukáš, kteří přijeli na kolech. Jelikož se taky rozvodnil potok, tak nám vzal kus památečního mola, při jehož stavbě bylo použito 186 hřebíků (počítal to Mycák). Hlídky probíhaly tak že jsme se všichni střídali každou noc a tak se nikdo ani jednu noc nevyspal úplně.
Oddíl v tomto období procházel krizí a i když nás bylo 21 členů, tak na tábor nás jelo jen pět. Proto tábor pěti. Bim bohužel odjíždí na školení, nemůže se tedy zúčastnit a bez něj se nemůže tábor konat. Přijali jsme tedy nabídku jet na tábor s oddílem z druhého střediska. Tábor pěti byl velmi dobrý a čas strávený zde nebyl zbytečný. Také jsme se zde mnoho věcí naučili. Táboru se zúčastnili věrní členové: Sylva, Ríša, Lukáš, Vodouš a Kuba.
Pod vedením Bima jsme se na tento tábor připravili opravdu pečlivě. Ušili jsme si sami stany „Téé-Péé“ a ještě před táborem jsme udělali 54 tyčí. Členové
oddílu byli perfektně sehraní a tak jsme tábor postavili za tři dny a to jsme museli posekat louku, postavit konstrukci kuchyně, vystavět kamna a
samozřejmě i ty stany. Na tom všem měli zásluhu členové čtyř družin:
-Rysi: Rádži, Lukáš, Kuba, Láďa
-Jestřábi: Ríša Vodouš, Zip, Mirek, Jarouš
-Svišti: Honza, Vlk, Mycák, Keny
-Kondoři: Vánek, Bob, Fanda, Uzlík
Od tohoto tábora všechny další tábory dostávaly svá jména.
Tento tábor je prvním táborem našeho oddílu a vedl ho Jan Balaš. Nikdo z nás neměl mnoho zkušeností o tom, jak se takové tábory pořádají a tak měli všichni stejnou možnost ukázat co v nás je. Tábor byl prověrkou nás všech, i když trval jen týden od 29.6 do 7. 7. 91 a stál 450Kč. Byl ovšem něčím zvláštní. Zúčastnili se jej všichni zakládající členové našeho oddílu: Honza, Robin, Híďa, Blesk, Želva, Ome, Bob, Ríša, Gambu, Kuba, Radek, Vlk, Rádži a Bidlo.