Sešli jsme se v klubovně, abychom si vzali kotlíky, stanové celty a někteří si půjčili i příbory. Zdrželi jsme se až do šesti hodin, jelikož nám nejel dřív žádný vlak, který bychom stihli. Čas jsme tedy vyplnili debatami a hraním tiché pošty a pantomimou. Doufali jsme, že ještě dojdou i další členové, kteří byli zapsáni na akci, ale marně.
Vlakem jsme tedy vyrazili do Valašského Meziříčí, kde jsme nakoupili potraviny na celý víkend pro celé osazenstvo. Poté jsme vyrazili do Jarcové a k útvaru zvanému "Jarcovská kula", což je podivný kus skály vyčnívající ze země. Pedro vyhlásil hru "zakázaná slova ano/ne" trvající až do přenocování, která měla ovlivnit kdo s kým bude spát. Každý dostal několik bodů a pokaždé když vyslovil slova "ano" nebo "ne" tak musel odevzdat bod tomu, kdo si toho všiml. Ten kdo měl nejvíce bodů si večer,měl možnost výběru, s kým bude spát pod celtou.
Kousek nad skálou byla stará sjezdovka, ze které se skýtal krásný pohled do údolí. Jelikož se už stmívalo, rozhodli jsme se že zde "rozbijeme" stany a uděláme oheň. Vyhlásil se konec hry a jelikož bylo jen několik členů, kteří měli stejný počet bodů, tak bylo rozhodnuto, že se provede losování kdo s kým bude spát, aniž by to tyto výsledky ovlivnily výsledky hry. Richmond spal s Kikou, Leňa s Pájou, Irča, Zdeněk a Pedro spali ve "trojáku", což byl stan ze tří celt, který byl sice mnohem větší ale z jedné strany otevřený. Země byla tak tvrdá, že se nedaly "zabíjet" dřevěné kolíky do země, ale Pedrova sekera vše zachránila. Rozdělal se oheň, i přes zpočátku silný vítr jsme rozžhavili kameny, na které jsme dali vepřové maso, pomazali jej domácí česnekovou marinádou a nechali usmažit. Maso bylo výborné, ale bylo ho málo, tak jsme se dojídali ještě bramborami, opečenými v uhlí a pak se šlo chrnět. Usínali jsme se štěkotem šakalů nacházejících se nedaleko od nás.
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Richmond a Pedro se vzbudili v sedm hodin a než ostatní stihli vstát, chvíli se ještě vyhřívali na sluníčku. O hodinu později vstali i ostatní,proběhla snídaně a šli jsme směrem na Troják. Kousek nad místem kde jsme spali byla rozhledna, u které jsme se zastavili a obdivovali její konstrukci. Někteří se dokonce odvážili vystoupit až do posledního patra, kde však nebylo radno se moc opírat o zábradlí, jelikož by nejspíš následoval dlouhý pád dolů. Cestou jsme nabrali vodu ve studánce a jelikož bylo horko, tak jsme si dávali co hodinku přestávky. Byla to i záchrana pro některé členy, kteří naříkali jelikož ještě nebyli zvyklí na pochody s batohem. Páju během pochodu zachvátily pocity nudy a tak "aportovala" tenisák, který jsme našli.
Na Lázech jsme si museli dát větší pauzu, jelikož někteří z nás si potřebovali pořádně odpočinout a nabrat druhý dech. Irča dokonce chvíli táhla Zdeňkovi batoh, kterého bolela záda. Richmond všem koupil kofolu a když jsme vyráželi, tak ještě proběhla lekce správného nastavováni batohu abychom se vyhli dalším bolestem zad a ramen. Další pauzu, již poněkud kratší, jsme si dali na Bludném, kde byl velký strom, na který vylezl Pedro a navrhl, že ostatní mají zkusit vysadit Leňu nahoru. Byla to dřina, ale nakonec se to povedlo a zahájila se hra "schovka", kdy "pikající" byli na stromě.
Jakmile jsme došli na Troják, všichni vyjímaje Richmonda (jeho elixír mládí), který šel na kafe, naběhli na zdejší houpačky a kolotoče. Zdrželi jsme se asi hodinu a pak jsme šli hledat vhodné místo na spaní. Než jsme ho našli, tak jsme ušli dalších pět kilometrů až jsme doputovali ke kraji lesa, nad obcí Hošťálková.
Proběhlo další losování, kdo s kým bude spát, ale stejně až na Zdeňka jsme pak všichni spali "pod širákem". V kotlících jsme udělali špagety s masem a omáčkou, které jsme ale nesnědli všechny a tak jsme zbytek museli "vykydat" do lesa. Než jsme šli spát, tak Richmond "kuchal" Lence pryskyře na nohou, aby ji to ráno tolik nebolelo. Při usínání jsme poslouchali zvěř "rejdící" okolo nás,přičemž Pedro strašil holky, které mu na oplátku slibovaly rychlou smrt. Největší pozornost sklidily bakterie na hnijícím dřevě, které v noci svítily.
Ranní probuzení jsme si zpestřili vytahováním klíšťat, přičemž největší měl Zdeněk přímo pod okem. Dlouho jsme se nezdržovali a šli jsme do vsi, kde jsme se v potoce umyli a u trafiky jsme si dali k snídani chleba se sýrem. Bylo opravdu horko a tak jsme přeskakovali ze stínu do stínu směrem k Jablůnce. Na konci Ratiboře jsme našli ohniště uvnitř jedné zahrady, kde jsme se rozhodli, že uvaříme na oběd hrachovou polévku. Netrvalo tomu dlouho a byli jsme udáni a tak na nás přijel majitel. Přes prvotní nesouhlasy jej Richmond a Pedro přesvědčili o tom, že mu vlastně ani nevadí, že tam budeme. Tak nasedl do auta a nechal nás dovařit oběd. My jsme poté vše uhasili, uklidili a šli do Jablůnky na nádraží. Přímo před očima nám ujel vlak, tak jsme museli dvě hodiny čekat na další. Čas jsme zaplnili hrou "kyselé úsměvy" za použití citrónů a pak jsme si hráli na lovce perel. Udělali jsme dvojce a když jeden měl hlavu pod vodou v kotlíku, tak druhý ve druhém kotlíku lovil kamínky ve štěrku.
Další vlak nám už neujel ale museli jsem čekat zase hodinu ve Valašském Meziříčí, jelikož nám zase nevyšel spoj do Rožnova. ČD = Času Dost.