Pedro, Richmond, Kača, Klára, Wenca, Pavla, Sandra, Kuba, David, Adam
Opět se nám naskytla jednoho slunečného odpoledne příležitost, aby si i někteří noví členové mohli vyzkoušet, jak se slaňuje stěna s malou obtížností a také jak se po ní šplhá. Zdatnější členové si mohli zkusit se i sami jistit.
Dali jsme si sraz v klubovně, kde jsme čekali na všechny příchozí opozdilce. Někteří si ještě během toho stihli nakoupit svačiny a pak jsme už vyrazili na stěnu, poblíž golfového hříště, kde se nejprve chystalo vybavení na slaňování. Pedro mezitím vyrobil Indiánskou svíci, kterou nechal na pozdější ukázku - způsob, jakým hoří a jak se dá využít. Poté Richmond a Pedro překontrolovali lana a nejdříve sami slanili, během čehož byly odstraněny všechny překážky pro další pohodlné „sjezdy“. Poté Richmond a Pedro se střídali spolu s členy a „jezdili“ společně s nimi a ukazovali jim správný způsob slaňování a jištění. Richmond nechtěl obíhat skálu a tak volil cestu zase zpět po laně. Pedro to zkusil taky, ale jelikož jeho strach z výšek byl větší, než sám čekal, tak to zkusil jen jednou, oproti Richmondovi, který si to tam „šmároval“ jako by nic. Po několika jízdách bylo povoleno členům slaňovat ve dvojicích, bez vedoucích. Během přestávky na oběd, Pedro zapálil indiánskou svíci, ale většinu členů to moc nezajímalo, tak nad ní Richmond alespoň dopékal buřty. Poté se lana sundala a začalo se na stěnu šplhat. Okolo páté hodiny se stěna opustila, jelikož se západem slunce se začínalo rychle ochlazovat.