Na tuto akci původně neměla jít ani jedna holka, ale Elišáka přesvědčil Pedro a Lenku přesvědčili ti dva na začátku oddílovky. A když bylo okolo páté hodiny, tak jsme vyšli na autobus. Jeli jsme do Frýdku, kde jsme přestoupili na autobus, který jel na Morávku. Nedaleko, pro nás konečné zastávky, byla mapa, tak jsme se koukli na trasu. Stejně po chvíli rozmýšlení jsme skončili v jedné hospodě na teplý čaj a jídlo. A po nějaké době jsme vyrazili. Asi po 3 kilometrech jsme došli na jednu louku, kde byla celkem hustá mlha a i trochu pršelo. Tak jsme postavili stany a Pedro mezitím rozdělal oheň a pak jsme začali dělat maso, chleby a rohlíky. A pak jsme šli už spát.
Když jsme ráno všichni vstali, tak už taková mlha nebyla, která byla k večeru, tak jsme se mohli porozhlídnout, co bylo kolem nás, např. na konci té louky byly chatky, ze kterých jsme večer viděli jen světýlka. Tak jsme ještě posnídali, sbalili stany a vyrazili dál na cestu. Neminuly nás i celkem prudké stoupání. A znova se objevila mlha. Když jsme konečně dorazili na vrchol Travný, tak jsme potkali jednu skupinku skautů, kteří byli z Ostravy. Ti kolem nás prý šli, když jsme byli ještě ve stanech. A tak jsme už věděli, kdo nám utrhl jedno lanko u stanu. Tak jsme na vrcholu dali společné foto a taky společně jsme šli dál. Zhruba po půli cesty z Travného jsme se už rozdělili a my se vydali dál na Ivančenu. Cesta byla celkem zajímavá. Sem tam nějaký prudký kopec, sem tam nějaké zaváhání, ale nakonec jsme do cíle došli v odpoledních hodinách. Nasbírali jsme nějaké dříví a udělali oheň. Pak se někteří šli i podívat, kde je na Ivančeně studánka. V ní jsme si nabrali i vodu, ať máme co pít. Na ohni jsme dodělali maso a celkově, kdo měl ještě něco na večeři. To všechno jsme dělali na místním kameni, který jsme našli. Ten jsme tak i nechali, jestli tam bude ještě v době, kdy tam půjdeme znova. A když se začalo stmívat, tak já s Lenkou jsme si postavily stan a ostatní spali pod širákem.
V neděli ráno jsme ještě udělali oheň, posnídali, uhasili oheň, sbalili si věci a vyrazili směrem na Lysou horu. Na vrcholu jsme si dali kofolu, někteří pojedli a pak jsme konečně vyšli na vlak do Frýdlantu. Elišák se s námi rozloučila už ve Veřovicích a my se zase rozešli až v Rožnově.